Chalupa

Dolů

Příběh prababiččiny chalupy
Rekonstrukce a přestavba rodinného domu, 2014-2015, jižní Morava

Tento projekt je pro mě hodně důležitý. V tomto domě žila moje prababička. Je pevně spjata s mým dětstvím plným okopávání zeleniny, trhání ovoce, pálení listí, táboráků, rodinných oslav, ježdění na kole po hlinité cestě přes kaluže.

Prababička se narodila v roce 1911, byla velice drobná, měla 4 děti a dožila se 90 let. Poté její dům koupil nový majitel, který jej dal roku 2013 k prodeji. To už moji rodiče nezaváhali a dům byl náš! Naše chalupa byla jako klasické vesnické stavení dělena na dvě různé části – ta první do ulice pro lidi a ta druhá pro hospodářská zvířata, společně vytvářeli dvůr, na kterém se dělo všechno.

Důležitým bodem přemýšlení pro mě bylo to, aby se dobře skloubilo s respektem to původní a s odvahou to současné. Srdcem domu se pak stala celoprosklená veranda jako nový, moderní prvek, kde je teplo a je dobře.

Teď už tu zas žijeme.

Co se stalo v roce 2001 a po něm

Co se stalo v roce 2001 a po něm

Prababička vždycky říkala, že by si přála se dožít 90 let. To se jí také povedlo.

Po její smrti byl dům prodán a jeho noví majitelé se jej rozhodli opravit. Dostalo se mu tak nové střechy, zelené fasády, dřevěné verandy, oranžových pokojů,... Vše jistě s jejich nejlepším svědomím, nicméně téměř vše nebude mít příliš dlouhé životnosti.

Číst více >

Jediná místnost

Jediná místnost

U rekonstrukcí starých domů je krásné a těžké to, že už prostě stojí. Spoustu otázek si tak nemusíte pokládat, ale spoustu jiných se objeví.

Jak vůbec je možné zasáhnout do takového domu? Co respektovat a s čím se naopak rozloučit?

Číst více >

Třistatřicetkrát

Třistatřicetkrát

Chtěla jsem navázat na tradici.

Tradici ruční výroby, malované keramiky, používání přírodních materiálů. Dát věcem řemeslnou hodnotu. Dát kuchyni ručně malovaný keramický obklad. Proto jsem oslovila svoji sestru Lenku, grafičku a ilustrátorku, jestli by do toho šla. Naštěstí řekla ano. Nedovedu si představit, že by ten obklad do prababiččiny kuchyně dělal někdo jiný.

Číst více >

Najít si své místo.

Najít si své místo.

U okna, v rohu kuchyně přesně tak, aby člověk viděl na celou místnost a zároveň ven na ulici. Tady dříve stávala prababiččina postel.

Chtěla jsem, aby kuchyně měla takové místo, kam si člověk sedne příjemně a rád. Židle, které mají stejnou barvu jako úchyty kuchyňské linky, jsou sice lákavé, ale stejně všichni sedí tam v rohu na dřevěné lavici a sledují co bude dnes dobrého? Kam ta sousedka zase jde?

Srdce domu

Srdce domu

Jako klasický vesnický dům je i naše chalupa postavená blízko ulice. Původně ji tvořila část pro bydlení a část hospodářská. Bydlení, logicky, kdy bonusem bylo to, že měl člověk přehled o dění před domem, mělo okna do ulice. S hospodářskou částí pak tvořily společně uzavřený dvůr.

Na tomto dvoře se konaly každoročně zabíjačky, udilo se uzené, slavily se prababiččiny narozeniny a celkově zde probíhala každodenní práce.

Číst více >

Jak jsme se pro to srdce hádali Jak jsme se pro to srdce hádali

Jak jsme se pro to srdce hádali

Byl to prototyp. Dřevěná konstrukce, bezrámové zasklení, bez okapů, vše zalícované, k tomu police a další vertikální prvky, všechno v jednom provedení na míru mezi dvě stě let staré stěny.

Nespočetně krát jsme se pohádali. Oknař a já. Oba jsme doufali, že toho druhého přesvědčíme. On chtěl standardní vyzkoušené řešení, já to svoje prototypové. Prý to moje řešení nejde...

Tak jsem oslovila specializovanou firmu, která dodává bezrámové zasklení, zjistili jsme spolu možné detaily uchycení skel, zalícování dveří, které na sobě mají z venkovní strany přes celý rozměr sklo, navázaní na sokl a na stávající stěny.... Tak už by to prý možná šlo....

Číst více >

Dva domy Dva domy

Dva domy

Ten dům s uzavřeným dvorem není úplně tak stejný. Jedna jeho část sloužila lidem, druhá domácím zvířatům. Jedna část má trámové stropy, cihelné klenby, ta druhá klenby z ocelových nosníků.

V té první do ulice vaří moje máma ty nejlepší dobroty a přijímá návštěvy, zatímco v té druhé může odpočívat u okna s výhledem do zahrady.

Číst více >

Průhled do zahrady Průhled do zahrady

Průhled do zahrady

Architektonický projekt není pouze o tom, že vzniknou funkční a pěkné prostory, místa, kde je nám dobře. Měl by přinést i něco navíc.

Naše chalupa je poměrně velká. Chtěla jsem nějak vystihnout její rozměr a měřítko. Její šířku můžeme dobře pochopit už z ulice, rozměr druhý byl doposud nevyjádřený.

Tak vznikl průhled. Když otevřete vstupní dveře do domu můžete vidět až do zahrady. A to právě díky oknu na fotce. Od dveří, skrz chodbu, verandu, polovenkovní místnost, koupelnu až k oknu na fotce. Takže když vstoupíte, dokážete pochopit, kde dům začíná a kde končí a kde už je jen zahrada a na ní spousta domácího ovoce a zeleniny.

Do okna po žebříku

Do okna po žebříku

Když se dívám na dům ze zahrady, tak se mi vybaví jedna vzpomínka.

Do toho levého okna, když mělo ještě původně parapet, lezla prababička v devadesáti letech po žebříku, když si zabouchla dveře. Tak jsme ten parapet raději snížili, protože genům se člověk neubrání.

Na míru Na míru

Na míru

Tato fotka vypráví o drobných věcech v architektuře.

O tom, jak zdánlivě obyčejné věci jako je koupelna, mohou být promyšlené, jak se v detailech může mnoho skrývat.

To zrcadlo je navržené a vyrobené na míru, dubový rám je natřený bezbarvým olejem, podsvícené, průměr má celých 100 cm, nábytek je v mojí nejoblíbenější barvě, umyvadlo je ze stejného materiálu jako deska, úplně jednoduchý bílý keramický obklad, dřevěné podbití stropu natřené na bílo jako analogie k těm původním trámovým stropům, sprcha vymezena jen jednou deskou skla, její kotvení je zapuštěné.

Všechno rozkresleno do detailu, několikrát zkonzultováno před realizací a následováno kontrolou na stavbě. I to je práce architekta.

Lidé, co nejsou vidět

Lidé, co nejsou vidět

V rámci jedenácti příběhů jste si mohli přečíst o naší prababičce, o malovaných obkladech, sporu s oknařem, průhledu domem a mnohých dalších. Mohli jste vidět fotky výsledku našich snah. Velký díl práce však také patří těm, co vidět nejsou. Všichni ti, co se podíleli na realizaci - zedníci, obkladači, truhláři, elektrikáři, malíři, plynaři, kominíci a mnozí další. Jsou to vlastně kouzelníci, kteří z našich myšlenek umí vytvořit realitu. S těmi, kteří se ptají, hledají řešení a umí věci dotáhnout, pokračuji dál na dalších zakázkách, dalších příbězích. Naučili jsme se spolupracovat. Přijdou, odvedou svoji práci, odchází. Bez nich by nic nestálo a patří jim tak velký dík.

PS: Pán na obrázku takto brousil naše všechny smrkové stropy. Když skončil, tak řekl, že to dělal tak, jako by to dělal pro sebe.

Nejcennější spolupráce

Nejcennější spolupráce

Spolupráce v projektu prababiččiny chalupy, které si vážím úplně nejvíc, je ta s mojí sestrou Lenkou. Zjistily jsme, že naše obory architektura a grafika se dají dobře skloubit a že nám to spolu jde, i když se hádáme, nakonec se vždycky domluvíme a hlavně tím vzniká něco navíc. Architektura získá výtvarnou stránku a ta se naopak znovu objeví v lidských obydlích, kde dříve tradičně bývala.




IAK logo
ing. arch. Iva Křikavová |
+420 608 150 803 |
iva.krikavova@gmail.com
IAK na Facebooku
o